Zdravime po navratu z nasi morske plavby!
Krasne vyhoupani, vykoupani a skrznaskrz prosoleni jsme se dnes opet dostali do naseho oblibeneho Ubudu, tak muzeme pekne zacerstva informovat, jak jsme se predchozi dny meli.
No bylo to proste super.
4 dny nicnedelani a pohupovani na lodi. Nebyla to sice tahle:
Ale i tak jsme si to poradne uzili. S mezinarodni 18ti clenou posadkou jsme se poznali pekne zblizka a uzili si taky konecne neco anglictiny (a pro me bohuzel i americtiny - ktery nerozumim!). Kazdy den jsme se nacpali cerstve ulovenou rybkou, kterou nam kapitan expresne vytahl z more, zabil, naporcoval a uvaril.
Vyhledu na more, z more a do more jsme si uzili vrchovate. Obcas jsme dokonce i vylezli na pevnou zem, ale to fakt jen minimalne :-)
Z novych podmorskych objevu bych zminila nekolik rodinek ryb "Nemo" schovanych v koralech - ted se musim opakovat - opravdu presne jak z toho filmu!, obrovskou sepii, ktera menila barvy podle koralu nad kteryma se pohybovala a rybky plavajici o 90 stupnu jinak, nez meli na prvni pohled stavena tela... Z pohledu na more nas asi nejvic prekvapily morske proudy, jejich sila a viditelnost a jak byly schopny s nasi lodkou zamavat. 
No a nakonec doslo i na ty slibovane komodske draky, kvuli kterym se tahle lodni vyprava hlavne konala.
Co vam budu povidat. Po precteni odstavecku v pruvodci, kde popisovali, ze posledni smrtelny pripad napadeni cloveka varanem byl v roce 2001 a ten clovek i pres okamzity prevoz do nemocnice a intenzivni lecbu po 2 mesicich zemrel, jsme se od nich drzeli v uctive vzdalenosti. Maji totiz v tlame tolik bakterii, ze to skoli proste cokoliv, do ceho se zakousnou, drive ci pozdeji... Jsou to potvory priserny. Nastesti sli hlavne po sobe navzajem a nas si moc nevsimali. 
A v cilove stanici nas dnes cekal pomerne adrenalinovy zazitek, ktery jsme si pripravili predbeznym nezakoupenim letenek zpet na Bali - kvuli podvodnym vyderacskym praktikam mistnich prekupniku sluzeb. Jo, jo, uz na ne doslo i tady, i kdyz jsou stale oproti jinym koutum sveta pomerne zanedbatelne. Ale nakonec to dobre dopadlo a po puldenim nervydrasajicim vnucovani se do vsech vyprodanych letadel se nam nakonec postupne podarilo zazracne sehnat dve mista zpet na Bali. I kdyz to chvili vypadalo, ze budu sedet letuskam na kline...Jeste jedna poznamka na zaver: kterykoliv indonesan se umi kdykoliv (a to casto) na cloveka usmat takovym zpusobem, ze je mu hned vse odpusteno (pokud je teda vyjimecne co) a jeste byste mu snad radi priplatili :-)
Mistni usmevy jsou proste neodolatelne!
Zdravi Kaca morska
