Milionari

***
S kreditkou v ruce se blizime k bankomatu.
"Tak kolik vyberem? Dva miliony?"
"Radsi dva a pul, at nam to vydrzi aspon tyden."
"Tak jo. Snad tady nebude to hloupy omezeni jednoho a pul melounu na jeden vyber..."
Bankomat cvaka a po chvili vychrli proud stotisicovek. Po tvarich se nam rozhosti lisacky usmev...
***

Tak takhle nejak to tady vypada na prvni pohled. Ovsem uz na druhy, kdy si clovek uvedomi, ze jeden tisic rupii jsou necely dve koruny, cloveka pocit velikasstvi opusti. Ale na treti, kdyz zjisti mistni ceny, se to zase vylepsi ;)
Dnes naposledy se muzeme citit jako nefalsovani milionari. Hrubym odhadem muzu rict, ze jsme tu ten mesic spokojene zili za nejakych 15000 CZK. Nijak jsme se nezinyrovali, ale ani zbytecne nerozhazovali. Takze celkem pohodicka ;)

Timto se loucime se zemi, kde jsou lide usmevavi, kde neni potreba tepla voda, kde snih znaji jen z televize, kde kazdy kluk zna Barose, kde si mysli, ze Cesko je ostrov, kde vam kazdy ochotne poradi, i kdy netusi co po nem chcete, kde si v restauraci nemusite objednavat konkretni jidlo a piti, jelikoz stejne dostanete neco uplne jinyho, kde musite tvrde smlouvat, abyste dostali cenu "jen" dvojnasobnou oproti cene pro mistni, kde pod chodnikama tecou potucky, jez slouzi zaroven jako odpadni stoky, kde plaze pod vulkany jsou cerne, kde v mori existuje uplne jiny svet, kde kazde rano peclive zametaji sve hlinene dvorky bez travy, kde kazdy od 10ti let az do smrti jezdi na skutru, kde jako uplatek pro policii staci kosik manga, kde se v minibusech nevejdete na sedacku, kde se do dodavky pro sest lidi nacpe dvacet, kde kazdy pestuje ryzi a kde jablko je exoticke ovoce.

Tedy sbohem, slunecna Indonesie! Za vsechny se louci
David

PS: Po triceti hodinach stravenych v letadlech a na letistich dosedneme kratce po 20h v patek 3.10.

Kvileni Banshee

Dalsi vytrzeny list z deniku, tentokrat z naseho. Budiz to varovanim vsem, jez se v Indonesii nachazeji koncem ramadanu.

***
Slysime je bliz a bliz. Zatloukli jsme okna a utesnili skviry, ale nepomaha to. Jejich viti se nam zarezava do mozku jako vrtacka ve vysokych obratkach.

Zacalo to se setmenim. Zprvu jeden klidny hlas. Avsak pomalu, ale jiste nabyval na intenzite a nalehavosti. To se jeste dalo snest. Jenze pak se pridali dalsi. Jeden, druhy, treti...

Ted jsme na pokraji zhrouceni. Jejich falesne kvileni je nesnesitelne. Je to jako viti smecky vlku, jako smrtici kvileni banshee, jako na koncerte jodlujicich mutujicich country zpevaku, jez nemaji poneti o tom, co je ton ci harmonie.

Trva to uz celou noc. Obavam se, ze do rana nevydrzime. Jdu si uriznout usi, treba to pomuze...
D.
***

A ted seriozne:
Nechal jsem se zase trochu unest, ale to se fakt nedalo. Byl to posledni den Ramadanu, muslimskeho svatku, jez trva cely mesic. Normalne se parkrat denne z reproduktoru mesit linou chvalozpevy, ale netrvaj dyl, nez hodinu. Ale tentokrat si muslimove asi chteli naposledy uzit, tak "zpivali" od soumraku do usvitu. Jak jsem psal, jeden by jeste sel, ale kdyz se jich slilo dohromady vic, tak to bylo vazne nesnesitelny. Rano uz museli byt uplne v transu. Trvalo to celou noc, takze jsme se vubec nevyspali. K ranu jsem si rikal, ze vrazda neni az tak nemoralni, kdyz zachrani zdravy rozum... Jeste, ze posledni den ramadanu je jen jden!
Zdravi
David